Pokud se podíváte na starých fotografiích do tváří lidí, tak máte většinou dojem zasmušilého, strnulého či upřeného výrazu. Je tomu tak? Ano, fotografie focené v 19. a na začátku 20. století vyžadovaly jistou soustředěnost. Nemyslím si, že lidé byli více smutní než je tomu v dnešní době. Pokud se zaměřím na výraz v portrétu, tak je třeba vzít v potaz tento fakt: Fotografie tvořená postupy, které dnes nazýváme historickými technikami, byla bezesporu mnohem náročnější pro portrétované a neméně i pro fotografa. V čem ona náročnost spočívala? Zůstanu u mokrého kolodiového procesu, kterému se intenzivně věnuji asi 4 roky a zkusím popsat svůj pohled, svoji zkušenost. (Pozn. Základní popis, co je kolodiový proces je také na mém webu kolodium.cz nebo zde či detailnější informace na Wikipedii.)
Co vše tedy ovlivňovalo výraz portrétovaných?
- Fotografie nebyla běžnou denní záležitostí a lidé (asi valná většina) si to během focení jednotlivě uvědomovali.
- Pozn. Je všeobecně známo, že lidé dříve vlastnili pouze několik fotografií z dětství. Někdy bohužel žádné. Až rozmach fotografie díky průmyslové produkci filmu zpřístupnil volnost fotografování téměř všem. Samozřejmě na začátku byla opět finanční bariéra, která bránila všem nadšencům a fotoamatérům více s fotografií experimentovat. Fotografické služby nebyly levné. Ne každý si je mohl dovolit.
- Prostředí ateliéru / exteriéru; nové, neznáme neznámé prostředí.
- Délky expozice u kolodiové fotografie byly podřízeny přirozeným světelným podmínkám interiéru či exteriéru. Expozice v prosklených ateliérech, jako je například ateliér Seidel v Českém Krumlově byly v řádu sekund. Délky expozicí byly někdy půl minuty i déle.
- Příprava ze strany fotografa
- Fotograf, který se připravoval na focení na kolodium ve svém ateliéru to měl daleko snazší, neboť znal své prostředí. Také nemusel řešit problém se změnou počasí, jestli prší nebo fouká vítr a podobné situace. Neméně významná byla čistota prostředí ateliéru, která zajišťovala mnohem lepší podmínky pro zhotovení technicky kvalitních fotografií.
- Kompozice portrétů bylo nutno pečlivě připravit před vlastním provedení expozice. Jedním z důvodů při focení na kolodium je fakt, že po vyjmutí mokré desky ze zcitlivovače (stříbrné lázně) měl fotograf pouze několik minut na vyfocení, okamžité vyvolání a následném ustálení snímku.
- Lidská nervozita, strach ze selhání – zkažení snímku.
- Příprava portrétované osob
- Oblečení, stylové doplňky, často i drobné detaily byly kontrolovány, aby byl výsledek co nejpůsobivější.
Všechny výše uvedené skutečnosti ovlivňovaly výrazy a pózy portrétovaných lidí. Nezapomínejme samozřejmě na lidské subjektivní pocity a nálady (radost, smutek), charakter člověka… 
Informace k portrétu dětí na kolodium v tomto příspěvku:
Technika: Eastman Kodak 2D, 8×10″, 260mm
Ambrotypie 18x24cm, čiré sklo: clona 4, čas: asi 4 sekundy
Rozlišení skenu: 93 Mpx
Datum focení: 3. 10.2015
Soustředěnost dívenky s čelenkou, jistou odevzdanost její sestry uprostřed a již určitá zkušená připravenost mé dcery Olivie – takto bych si dovolil pojmenovat moje osobní pocity, které vnímám z výrazu těchto dětských tváří. Příští portrét jistě zvládnou minimálně tak dobře jako při prvním focení.
Níže snímek z mobilu, který vypovídá o radosti po prvním úspěšném focení mokrým kolodiovým procesem.
Joy after successful #colodion #wetplate portrait making #kolodium Radost a uvolnění po úspěšně zvládnutém kolodiovém portrétu. — V tváří modelek je na skleněné desce vidět, že se snažily, co to jen šlo. Finální kopii fotografie na sklo nasdílím po zdigitalizování. Fotka zveřejněná uživatelem Jan Kratochvil (@jankratochvil_com),
Mohlo by se vám také líbit
